Judit Pál
- Vědecká pracovnice, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR
- Badatelské zaměření: dějiny Sedmihradska; dějiny elit; dějiny správy; dějiny habsburské monarchie (především Uher); dějiny sedmihradských Arménů
- Role v projektu: získávání a vyhodnocování datových souborů vztahujících se k maďarským poslancům z let 1867–1928 a k vrchním županům z let 1867–1918; publikační a popularizační činnost
Odborný životopis a bibliografie
Stručná rodinná historie
Măgheruș (maďarsky Sepsimagyarós) je malou vískou v podhůří východních Karpat s neustále se snižujícím počtem obyvatel [1]. Rodina Dancsů zde žila již v roce 1614, kdy sedmihradský kníže Gábor Bethlen přikázal, aby svobodní sikulové (szekleři) byli započítáváni při sčítání obyvatel [2]. Péter Dancs byl tehdy zařazen mezi tzv. pěší (pedites pixidarii). Avšak o dvě desetiletí později, při sčítání za vlády knížete Jiřího Rákocziho I. v roce 1635, byl buď on nebo jeho stejnojmenný syn již počítán mezi tzv. „primipili“, protože „sloužil ve vojsku s koněm“. [3]
Systém privilegovaných národů a s ním související existence obranných vojenských linií skončily za revoluce v r. 1848 (úředně byl tento systém zrušen v roce 1851). Jeden z potomků Pétera Dancse, Mózes, se během revoluce zapojil do maďarské národní obrany a podle rodinné legendy padl 21. ledna 1849 v bitvě u Sibiu (německy Hermannstadt, maďarsky Nagyszeben), když se maďarská armáda pod vedením generála polského původu, Józefa Bema, neúspěšně pokoušela Sibiu, hlavní město německého Sedmihradska, bráněné císařskými vojáky, dobýt. [4] Mózes Dancs a jeho žena byli v té době krátce sezdáni a čekali dítě, ale Anna Dancs, praprababička Judit Pál, se narodila až po srmti svého otce v roce 1849.
Mózesovi rodiče nabídli mladé vdově, že její nově postavený dům převezme manželův mladší bratr, a ona může bydlet u nich. Avšak uražená vdova se jim vzepřela, vzala osud do svých rukou a přestěhovala se do nového domu, který si nechala postavit u lesa na okraji sousední vesnice. Přezdívali jí proto Borbála „medvědice“ („Medve Borbála“). Nikdy se znovu neprovdala. Jejím jediným pomocníkem na statku byl mladík z rodiny bývalých nevolníků. Právě jemu, György Nagyovi, později dala za ženu svou jedinou dceru Annu. Její příbuzní byli tímto sňatkem s osobou nízkého postavení pobouřeni a zakázali mé praprababičce - kterou patrně již předtím považovali za výstřední podivínku – sedět s nimi v rodinné kostelní lavici v reformovaném kostele v Măgheruș. [5]
