Wolfgang Achtner se přestěhoval do New Yorku, kde se usadil a založil rodinu.

Wolfgang Achtner spatřil světlo světa 19. prosince 1901 v Karlových Varech. Jeho otec Karel Viktor (1863–1927) byl profesorem na místním gymnáziu a synem zemského školního inspektora Michaela Achtnera (1832–1877). Wolfgangova matka Olga (*1875) také pocházela z dobré rodiny – její otec Josef Fillén (1839–1889) vlastnil továrnu v pražském Karlíně.

Na začátku roku 1826 se Wolfgang vydal na cestu, která měla být zřejmě jen půlročním pobytem za oceánem, ale poněkud se protáhla. Jeho loď vyplula 27. února z Brém a po 13 dnech plavby přistála v New Yorku. V té době byl Wolfgang již inženýrem.

Není úplně jasné, jestli ve Spojených státech zůstal celých následujících 22 let, ale s určitostí můžeme říct, že se během roku 1948 oženil s tehdy čtyřiadvacetiletou Marion Hollister (*1924) ze státu Massachusetts.

S Evropou však Wolfgang neztratil kontakt ani po letech, roku 1954 s manželkou a malým synkem Wolfgangem Michaelem (*1951) opět překročil oceán.

V Americe však strávil zbytek života a podle záznamů ze sociálního pojištění zde také roku 1991 zemřel. Ve Wolfgangově případě existuje šance, že jeho potomci žijí v New Yorku dodnes.

Je velkou neznámou, co Wolfganga do Spojených států vlastně přivedlo, a jestli měl opravdu původně v úmyslu zůstat jen šest měsíců, jak to uvedl do oficiálních dokumentů při svém příjezdu. Trvalá migrace se častokrát „stávala“, aniž by byla původně plánovaná. Pokud se migrant ve svém novém bydlišti navíc ještě oženil a založil rodinu, byla pravděpodobnost návratu „domů“ ještě nižší.

V jihlavském kostele Nanebevzetí Panny Marie křtil 14. června roku 1810 místní kooperátor druhorozeného syna městského advokáta Karla Friedla (1762–1846) a jeho manželky Vincencie. Dítě dostalo jméno Karl Anton.

W. Zwettler: Jihlava od jihu. Litografie kol. r. 1850, inv. č. Ji-25/A/2142, ze sbírek Muzea Vysočiny Jihlava 

Karl Anton vyrůstal se třemi bratry a třemi sestrami. Vzdělání a profesní zaměření jeho sourozenců určovala kariéra jejich otce. Starší bratr Emanuel (1808–1866) začínal jako magistrátní auskultant (pomocný soudcovský úředník neboli justiční čekatel, který vykonával praxi, aby mohl složit soudcovskou zkoušku a stát se samostatným soudcem). Dlouhá léta pak působil jako městský syndikus (zkoušený úředník „s právnickým vzděláním vykonávající soudní správu na nejnižším stupni justiční správy“^[1]) ve Velkém Meziříčí a v Moravské Třebové. Kariéru zakončil s titulem rady zemského soudu v Krnově a v Brně. Nejmladší bratr Johann (1819–1899) se stal okresním komisařem (v Šumperku, v Brně), později působil ve Vídni, byl tajemníkem Zemské vyvazovací komise (vznikla v roce 1849 po zrušení poddanství pro výkup z roboty a jiných povinností vůči vrchnostem)^[2] a svůj profesní růst završil na Českém místodržitelství v Praze jako místodržitelský rada a později místodržitelský vicepresident.

Stejně jako jeho otec a bratři, i Karl Anton získal adekvátní vzdělání a uplatnil se ve veřejné správě. Stal se oficiálem Okresní (důchodkové) kamerální správy v Jihlavě. Do působnosti okresních kamerálních správ zřízených v roce 1833 náležely nepřímé daně, cla a jiné poplatky (a důchodkové trestní řízení). Okresní správy podléhaly Kamerální důchodkové správě v Praze nebo v Brně.^[3]

Pohlednice z Jihlavy, nedatováno. Muzeum Brněnska - Muzeum ve Šlapanicích, Sbírka Muzea ve Šlapanicích, podsbírka Historická, inv. č. H3562/145.

K nakročené úřednické kariéře Karla Antona zbývalo založit rodinu. V soukromém životě ale štěstí neměl. V listopadu 1838, ve svých 28 letech, se v brněnském dómu sv. Petra a Pavla oženil s Viktorií Franziskou Evou (1808–1847), dcerou Karla Rüdta (1757–1841), sekretáře brněnského apelačního soudu (odvolacího soudu pro města). Mladý pár se usadil v Jihlavě a tři roky po svatbě se těšili na prvního potomka. Krátce před Vánoci, 16. prosince, se jim ale narodila mrtvá dcerka. Za několik měsíců Viktoria opět otěhotněla a termín porodu připadl na adventní čas. Bohužel se i tentokrát, 23. prosince 1842, narodila mrtvá dcera. Rodiče Karl Anton a Viktoria si prožili ještě jednu tragédii, ani třetí těhotenství Viktorie neskončilo šťastně. Na konci října roku 1844 porodila mrtvého chlapce. O rok později, 29. prosince 1845, se konečně narodila zdravá dcera, která dostala jméno Sophie Karolina Vincencia (*1845) (Sofie Karolina po Karlově mladší sestře, která zemřela v pouhých 10 letech). Rodinná idylka netrvala dlouho. V roce 1847 byla Viktorie znovu těhotná, tentokrát ale komplikace spojené s těhotenstvím nepřežila. Ovdovělý Karl Anton zůstal sám s malou dcerkou. S péčí o malou Sofii mu v Jihlavě zřejmě pomáhala jeho matka Vincencie (*1780). Krátce po svých třetích narozeninách Sofie osiřela. Karl Anton zemřel v lednu 1849 na mozkovou obrnu (Gehirnlähmung).

Edv. Harold: Katedrála sv. Petra a Pavla v Brně.  Časopis Světozor, r. 1874, č. 28, s. 328 

Osudy synů Karla Friedla staršího se zaměřením na rodinný život Karla Antona odráží dva dobové fenomény: nelehký úděl státních úředníků, kteří se většinou museli stěhovat za službou; a všudypřítomnou smrt. Synové Karla Friedla staršího se vydali ve stopách svého otce a našli uplatnění ve veřejné správě. Bratři Emanuel a Johann pomalu stoupali po jistém kariérním žebříčku, a přitom se nevyhnuli povinnému transferu v rámci úřadů, tedy stěhování se z místa na místo. Můžeme ale říci, že změny jejich působišť nebyly příliš časté a zároveň jejich profesní růst byl poměrně významný, což svědčí o jejich schopnostech, a i o důvěře nadřízených orgánů. Karl Anton představoval trochu raritu, když prožil celý svůj život v Jihlavě. Kdyby ale mohl ve své kariéře pokračovat, lze téměř s jistotou předpokládat, že by byl brzy přeložen do jiného města.

Životní osudy Karla Antona Friedla odráží pochmurnou realitu své doby: smrt byla významnou součástí každodennosti. V průběhu 19. století se podmínky pro děti a nastávající matky začaly pomaličku měnit, přesto dětská úmrtnost byla ještě na počátku 20. století poměrně vysoká.

Literatura:

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Jan JANÁK a Jan DOBEŠ. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 156, 278.

MALÍŘ, Jiří. Člověk na Moravě ve druhé polovině 18. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008, s. 48 ad.

^[1] Malíř, s. 48 ad.

^[2] Hledíková, s. 278.

^[3] Hledíková, s. 156.