Ana Sima
- Vědecká pracovnice, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR
- Badatelské zaměření: moderní dějiny Sedmihradska; církevní dějiny a vztah mezi rumunskou řeckokatolickou církví a Svatým stolcem ve druhé polovině 19. stol. a na počátku 20. stol.; dějiny vzdělávání; kulturní dějiny první světové války
- Role v projektu: získávání a vyhodnocování datových souborů vztahujících se k rumunským poslancům z let 1867–1918; publikační a popularizační činnost
Odborný životopis a bibliografie
Stručná rodinná historie
Rod Ciocaş z Cărpiniș (Sedmihradsko)
Kořeny mé rodiny sahají na otcově straně až do poloviny sedmnáctého století, kdy sedmihradský kníže Ákos Barcsay povýšil Simeona Ciocaşe (tehdy psáno Csokás) za jeho vojenské zásluhy na pána z Cărpiniș (psáno jako Gyertyános). [1] Šlechtický titul mu umožnil povznést se nad řady rumunských nevolníků a spravovat své vlastní drobné pozemky v rodné obci Cărpiniș (Gyertyános) v severozápadním Sedmihradsku. Rod Ciocaş dodnes zůstává v hranicích této vesnice pevně zakořeněn. Jeho členové si zde vybudovali postavení drobné místní šlechty (tzv. nemeși) a vlastnili zde pozemky, které v průběhu staletí rozšiřoval prostřednictvím nákupů, zástav a manželských svazků. [2]
Uprostřed politických, společenských a kulturních změn, ve kterých se Sedmihradsko ocitlo na začátku 19. století, se někteří potomci rodu Ciocaș propadli do chudoby, jiní naopak začali vykonávat různé profese a působili jako kněží a učitelé v okolních rumunských pravoslavných vesnicích. Například Grigore, jeden ze synů šlechtice Zaharii Ciocașe, navštěvoval v polovině 19. století fakultu teologie v Sibiu a poté se stal knězem v nedalekém městečku Făureşti a arciknězem v Cetatea de Piatră.[3]Jeho bratr, Vasile Ciocaș, si rovněž zvolil církevní dráhu a stal se knězem ve své rodné vísce, Cărpiniș, [4] a později také v sousední obci Cărbunari. V obou rodinách se kněžský stav „dědil“ ještě po další dvě generace, buď skrze syny, kteří se rovněž stali kněžími, nebo skrze dcery, které se za kněze provdaly.
