Elita měsíce – Moșoiu, Traian (1868–1932), důstojník, poslanec a senátor

Traian Moșoiu (1868–1932), důstojník, poslanec a senátor

Rumunský důstojník a politik Traian Moșoiu byl jednou z nejznámějších osobností meziválečného Rumunska. Narodil se 2. července 1868 ve vesnici Tohanul Nou v Brașovské župě v Sedmihradsku, které bylo tehdy součástí Uher. Jeho otec Moise Moșoiu (1830–1905) byl bohatý a ctižádostivý rolník, který zbohatl především díky chovu ovcí. Zapojil se však také do místní politiky, působil jako starosta Tohanul Nou a jako župní radní v Brașově. Matka Traiana Moșoiu, Ana rozená Răduțoiu (1845–1896), pocházela rovněž ze zámožné rolnické rodiny v Tohanul Nou.

Traian Moșoiu měl šest sourozenců: Ioana (1862–1945), Arona (1866–1889), Aureliana (1872–1946), Marii (1878–??), Anetu (1881–1900) a Paulinu (1886–??). Všem dětem se dostalo kvalitního vzdělání a uzavřely výhodné sňatky. Synové, kteří se dožili dospělosti, Ioan, Traian a Aurelian, si vybudovali významnou kariéru, včetně toho, že zastávali funkci poslance. Traian Moșoiu se v roce 1897 oženil s učitelkou Marií Fortunescu, která pocházela z bohaté rodiny z jižního Rumunska. Její bratr, právník Constantin Fortunescu, byl několik volebních období poslancem rumunského parlamentu a před sjednocením Rumunska v roce 1918 zastával funkci prefekta. Traian a Maria Moșoiu měli dvě děti: Tiberiu (1898–1953) a Mariana (1903–??).

Traian Moșoiu začal chodit do školy ve své rodné vesnici a pokračoval na rumunském gymnáziu v Brašově. Poté absolvoval vojenská studia na Královské uherské obranné akademii Ludoviceum v Budapešti a na vídeňské Tereziánské vojenské akademii, kterou absolvoval v roce 1890. Po ukončení studia byl přidělen k vojenské jednotce v Sibiu. Kvůli svým nacionalistickým názorům prosazujícím práva Rumunů v rakousko-uherské monarchii však čelil konfliktům s nadřízenými a byl dokonce odsouzen do vězení. Když si uvědomil, že v císařské armádě nemá budoucnost, zajistil si s pomocí svého otce propuštění z vězení na kauci a tajně přešel hranice do Rumunska. V roce 1893 vstoupil do rumunské armády jako podporučík a zahájil tak svou vojenskou kariéru, která vyvrcholila dosažením hodnosti generálmajora.

Traian Moșoiu si během první světové války získal proslulost a obdiv pro svůj způsob velení a vítězství dosažená na bojišti, kde velel pěším divizím. Následně byl povýšen do generálské hodnosti a obdržel řadu ocenění, z nichž nejvýznamnějším byl francouzský Řád čestné legie, který mu udělil generál Henri Berthelot (1861–1931). V roce 1919 stál generál Moșoiu v čele ofenzívy rumunské armády v Sedmihradsku, která ze severozápadu území vytlačila maďarskou Rudou armádu. Jeho triumfální vstup do Oradey (Bihorská župa), klíčového města regionu, dále upevnil jeho postavení národního hrdiny. Pod jeho vedením armáda postoupila k Budapešti, kde byl generál Moșoiu jmenován velitelem budapešťské vojenské posádky a vojenským guvernérem maďarských území na západ od řeky Tisy.

Traian Moșoiu během první světové války

Na konci roku 1919 se Traian Moșoiu vzdal vojenské kariéry, vstoupil do zálohy a zahájil plodnou politickou kariéru v Národně liberální straně. Tento posun ovlivnilo několik faktorů. Na jedné straně byla pověst generála Moșoiu neodmyslitelně spjata s jeho válečnými triumfy; mír následující po roce 1919 příležitosti vojensky vyniknout značně omezil. Na druhé straně v proměňujícím se rumunském prostředí, utvářeném sjednocením země v roce 1918, představovalo politické kolbiště dynamickou a slibnou oblast pro jedince Moșoiuovy ctižádosti a významu. Generál měl výhodu velmi solidního image a byl oblíbený nejen mezi elitami, ale i mezi masami, protože v povědomí veřejnosti byl považován za hrdinu, který osvobodil Sedmihradsko od maďarské nadvlády. Moșoiu byl považován za muže prostého původu, který se ve své kariéře vypracoval vlastním přičiněním a nezapomínal přitom na společenskou třídu, v níž se narodil. Na pohled skromný a přístupný, byl uctíván jako vůdce, který snášel útrapy vojenských tažení po boku svých vojáků. Dokonce tehdy kolovalo i několik básní opěvujících generálovo hrdinství.

Traian Moșoiu a rumunská královna Marie, manželka Ferdinanda I. Rumunského

V letech 1922–1927 v průběhu své politické kariéry byl Traian Moșoiu poslancem a později senátorem. Zastával ministerské funkce v liberálních vládách vedených Ionem I. C. Brătianem (1864–1927), konkrétně jako ministr spojů (1922–1923) a ministr veřejných prací (1923–1926). Téměř deset let vedl bihorskou župní organizaci Národní liberální strany. Jeho politická kariéra se však neobešla bez kontroverzí. Často byl obviňován z nepotismu, neboť jeho bratři a švagři se dostávali do významných funkcí – poslanců, senátorů a prefektů – a úzce spolupracovali s Moșoiuem na různých legislativních a hospodářských iniciativách. Jeho syn po něm převzal vedení organizace liberálů v bihorské župě a stal se rovněž poslancem parlamentu.

Traian Moșoiu zemřel 30. července 1932 v Bukurešti. Dodnes zůstává jednou z nejuctívanějších osobností, které se zasloužily o vznik Velkého Rumunska.

Literatura:

Cristina Liana Pușcaș, General Traian Moșoiu, Muzeul Orașului Oradea, Oradea, 2019.

Marius Boromiz (ed.), Versuri uitate din Marele Război. Cântece și doine cătănești, Ed. Armanis, Sibiu, 2020.

Gheorghe Calcan, Generalul Traian Moșoiu în epocă și în posteritate, Editura Universității „Petrol–Gaze“, Ploiești, 2006.

Sandu Popii, „Cântecul lui Moșoiu“, Unirea poporului, č. 29, 1919, s. 1.