Elita měsíce – Krofta, Josef Viktorin (1845–1892), poslanec, starosta, advokát
Josef Viktorin Krofta (1845–1892) – poslanec, starosta, advokát
Josef Krofta, portrét podle fotografie nakreslil Jan Vilímek
V neděli 6. listopadu 1892 se konal v Plzni za hojné účasti místních obyvatel velkolepý pohřeb. Město se loučilo se svým purkmistrem Josefem Viktorinem Kroftou, jenž se kvůli srdeční vadě dožil pouhých 47 let. Obřady začaly již o 11. hodině dopolední, kdy se do domu smutku odebrali členové městské rady i okresního výboru, tedy představitelé dvou institucí, s nimiž J. Krofta spojil své veřejné působení, jímž se významným způsobem zapsal do dějin města Plzně. Jeho politická kariéra vyvrcholila v letech 1888–1890, kdy Josef Krofta byl jak představitelem města, tak celého plzeňského okresu. Krofta v tomto období navíc zároveň vykonával poslanecký mandát za Plzeň v městské kurii jak říšské rady, tak i českého zemského sněmu. Významu zemřelého odpovídal i další průběh pohřbu – rakev byla v průvodu odnesena na radnici, kde zůstala na čestném místě, na němž drželi čestnou stráž členové Sokola až do 3. hodiny odpolední. Poté byla přemístěna do chrámu sv. Bartoloměje a celý pohřeb byl zakončen na plzeňském hřbitově, kde bylo místo posledního Kroftova spočinutí pokryto více než 80 věnci a palmami.
Úvodní strana Plzeňských listů oznamující úmrtí Josefa Krofty.
Hrob Josefa Krofty a jeho manželky Marie na Ústředním hřbitově v Plzni.
Pozice, kterou J. V. Krofta v průběhu svého života dosáhl, byla výjimečná, přesto je jeho jméno téměř zapomenuto. Pod příjmením Krofta se mnohem častěji připomíná jeho syn Kamil Krofta (1876–1945), který se stal univerzitním profesorem a po vzniku Československa vstoupil do diplomacie. Ve 20. letech zastával post prvního československého vyslance u Svatého stolce, poté byl vyslancem v Rakousku a Německu a jeho kariéra vyvrcholila funkcí ministra zahraničí v letech 1936–1938. Tato kariéra Kamila Krofty by však nebyla možná bez sociálního vzestupu, kterého dosáhl jeho otec. Životní pouť Josefa Krofty je příkladem mimořádné sociální mobility, pro niž se v období druhé poloviny 19. století otevíralo stále více možností.
Josef Krofta přišel na svět v Potvorově, české vesnici ležící 40 km severně od Plzně, v níž v polovině 19. století žilo 400–500 obyvatel. Narodil se do typické selské rodiny, neboť sedláky byli oba jeho dědové. Otec Jan Krofta (1820–1911) z Potvorova ovšem nepocházel, jeho rodnou vesnicí byla Obora ležící jižně od Plas. Statek čp. 46 v Potvorově získal v listopadu 1840 sňatkem s o dva roky starší Annou rozenou Hruškovou (1818–1910). Anna do manželství vstupovala jako vdova, když se coby dědička selského statku poprvé vdávala již jako šestnáctiletá v roce 1834. Její první manželství však trvalo pouze šest let, neboť skončilo v dubnu 1840 smrtí teprve sedmadvacetiletého manžela. Narodily se v něm dvě děti – syn zemřel vzápětí po narození, dcera se dožila dospělosti a vdala se také za sedláka. Josef Viktorin Krofta přišel na svět v roce 1845 jako druhorozený z celkem deseti dětí, které se narodily ve druhém manželství matky. Prvorozená dcera zemřela hned po narození, stejný osud pak postihl i další tři syny. Dospělosti se kromě nejstaršího Josefa dožili další dva synové – František (1850–1939), který zdědil rodinný grunt, a Václav (1860–1934), který se stal učitelem obecné školy a na konci života působil jako ředitel dívčích škol – a tři dcery.
Josef Krofta se měl původně ujmout rodinného gruntu, nicméně se velmi brzy poté, co začal chodit do školy, ukázalo, že má výrazné studijní předpoklady. Na ty rodiče upozornil místní farář Leopold Drož (1817– po1890), který vyjádřil přesvědčení, že by chlapci mělo být dopřáno soustavnějšího vzdělání. Ještě předtím, než se Josef vydal na studia, ho rodiče poslali na výměnný pobyt do německé rodiny, aby si osvojil němčinu, jež byla ke studiu nezbytná. Poté nastoupil na rakovnickou hlavní školu, kterou absolvoval s vynikajícím prospěchem. Následovalo osmileté studium na německém gymnáziu v Plzni, kde Krofta rovněž dosahoval výborných studijních výsledků. Na konci prvního ročníku byl z hlediska prospěchu hodnocen jako 17. ze 48 studentů v ročníku, ovšem o rok později byl již třetí. Vynikající výsledky si udržel po celou dobu studia, takže se jevilo jako přirozené, že bude pokračovat dále na univerzitě. Volba nakonec padla na pražskou právnickou fakultu, kterou Josef Krofta absolvoval v roce 1868 a po vykonání následných rigorózních zkoušek byl v listopadu 1870, kdy mu bylo 25 let, prohlášen doktorem obojího práva.
Po dokončení studia se Josef Krofta v dubnu 1869 ucházel o uvolněné místo okresního tajemníka v Manětíně, které ovšem nezískal. Nakonec se mu v listopadu 1870 podařilo stát se advokátním koncipientem v plzeňské kanceláři, jíž vedl zemský advokát židovského původu Jindřich/Heinrich Steinschneider. Tam zůstal až do roku 1877, kdy úspěšně vykonal advokátní zkoušky, které Josefu Kroftovi umožnily otevřít si vlastní advokátní kancelář. Je pravděpodobné, že místo v Steinschneiderově kanceláři Krofta získal díky stykům s vlivnou a bohatou plzeňskou rodinou Svátkových. Richard Svátek (1844–1904) navštěvoval stejně jako Josef Krofta plzeňské gymnázium a je pravděpodobné, že tento kontakt vedl i k seznámení Josefa Krofty s Richardovou sestrou Marií Svátkovou (1852–1932).
Jejich vztah, který začal v roce 1866, kdy bylo Marii pouhých 14 let, vyústil ve svatbu konanou v lednu 1871. Tento sňatek se z hlediska sociální mobility Josefa Krofty ukázal jako klíčový a je možné, že volba partnerky byla ze strany Krofty provedená skutečně pečlivě, s vědomím důležitosti na budoucí Kroftovo postavení. Manželství s Marií Svátkovou umožnilo Josefu Kroftovi získat významné sociální zázemí a zároveň se zbavit existenčních starostí. I když dobré vzdělání a schopnosti jedince patřily ve druhé polovině 19. století k velmi důležitým faktorům ovlivňujícím možnosti sociálního vzestupu, přeci jen zisk skutečně prestižních funkcí byl bez adekvátního sociálního kapitálu mnohem obtížnější. Rodina Svátkových byla významná nejen tím, že vlastnila několik nemovitostí, ale i příbuzenstvím se staročeským politikem Janem Kleisslem (1829–1876), který v 60. letech a první polovině 70. let působil jako náměstek purkmistra i okresního starosty a zároveň zastupoval Plzeň jak na českém zemském sněmu, tak na říšské radě. Jan Kleissl byl bratrem matky Marie a Rudolfa Svátkových a je pravděpodobné, že měl vliv i na Kroftův zájem o politiku. Po nečekané smrti teprve 46letého Jana Kleissla začátkem roku 1876 se jednatřicetiletý Josef Krofta vydává na politickou dráhu.
Pohled na Plzeň na začátku 20. století.
Jeho politické kariéře navíc nahrávala i poměrně dynamická situace v Plzni. Ač šlo o město s českou většinou, vedení města dlouho ovládaly německé honorace. I když čeští političtí vůdci v čele s F. L. Riegrem usilovali o změnu tohoto stavu, naráželi na nedostatek schopných lidí. V situaci, kdy bylo po Kleissově smrti nutné urychleně najít nového kandidáta, se Josef Krofta jevil být ideálním kandidátem. V parlamentních volbách 1876 Josef Krofta poměrně přesvědčivě zvítězil a do českého zemského sněmu byl zvolen znovu v letech 1877, 1878, 1883 a 1889. Vedle zemského sněmu působil Krofta i jako poslanec městské kurie říšské rady. Zde kandidoval poprvé v doplňovacích volbách v roce 1877 a svůj mandát obhájil i v roce 1879 a 1885.
Plzeňská radnice na začátku 20. století.
Je pravděpodobné, že zisk poslaneckého mandátu přispěl i k jeho rychlé kariéře coby představitele samosprávných orgánů. V květnu 1876 byl Krofta dovolen za zemřelého J. Kleissla do okresního zastupitelstva, v následujících obecních volbách, které se konaly v listopadu 1878, byl nejen poprvé zvolen do obecního zastupitelstva, ale stal se rovnou i členem městské rady. Začátkem 80. let už Kroftu nalézáme v roli náměstka okresního starosty a díky této funkci převzal po smrti svého představeného i řízení celého okresu. Oficiálně byl okresním starostou zvolen a potvrzen na jaře 1882 a tuto funkci vykonával až do listopadu 1890, kdy dobrovolně rezignoval. Kvůli své nové roli se Krofta v roce 1882 vzdal členství v městské radě, nicméně po smrti starosty Karla Houšky (1833–1889) se Krofta v roce 1889 stává jeho nástupcem, což znamená, že na dva roky ve svých rukou spojil jak vedení města, tak celého okresu.
Ze sociálního vzestupu Josefa Krofty však neprofitoval pouze on. Společenské vazby a kontakty, které v průběhu svého života vybudoval, se ukázaly jako velmi důležité i pro budoucnost jeho dětí, a to přesto, že Josef Krofta zemřel předčasně, kdy jeho sedmi přeživším dětem bylo teprve 4–19 let. Nešlo jen o profesní dráhu syna Kamila, Kroftovy sociální kontakty se zúročily i u kariér dalších dětí a též se výrazně projevily při výběru partnerů. Nejmladší syn Otakar Krofta (1878–1943) se v roce 1908 oženil s Valerií von Kopetz (1883–1963), dcerou velkostatkářského poslance Heinricha von Kopetz (1852–1920) a vnučkou dalších velkostatkářských poslanců Johanna Limbecka (1820–1889) a Heinricha Kopetz (1821–1904), jenž v 70. letech působil i jako okresní hejtman.
Z významné rodiny pocházela i manželka nejstaršího syna Richarda Krofty (1873–1958), kterou se v roce 1899 stala Olga Stretti (1880–1928). Byla dcerou Karla Strettiho (1844–1905), lékaře z pražských Vinohrad, a Marie rozené Jahnové, která byla sestrou staročeského poslance Richarda Jahna (1840–1918) a sestřenicí dalšího poslance Jiljího Jahna (1838–1902). Neméně společensky vhodné sňatky uzavřely i Kroftovy dcery. Nejstarší Marie (1874–1933) se v roce 1893 provdala za plzeňského městského lékaře Tomáše Hegnera (1863–1933). Lékaře si vzala i další dcera Marta (1881–1970) – v roce 1899 se provdala za Ferdinanda Charváta (1865–1938), jenž od roku 1904 působil nejprve jako primář chirurgického oddělení plzeňské nemocnice a později jako její ředitel. Nejmladší Kroftova dcera Anna (1888–1915) se pak v roce 1909 provdala za Václava Schüllera (1882–1915), profesora reálného gymnázia v Plzni, jenž byl vnukem někdejšího zemského školního inspektora Josefa Webra z Pravomilu (1831–1908), který v letech 1880–1891 působil na Ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni, a synovcem dalšího zemského školního inspektora Františka Rosického (1847–1909).
Prameny a literatura:
Franz Adlgasser, Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848–1918. Ein biographisches Lexikon, Teilband 1: A–L, Wien 2014
Jaroslav Douša a kol., Dějiny Plzně v datech: od prvních stop osídlení až po současnost, Praha 2004.
Marie Lišková, Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách v letech 1861–1913, Praha 1994.
Naděžda Morávková, Plzeňan Kamil Krofta, Praha 2016.
Archiv města Plzně, fond LP Josef Krofta.
Archiv města Plzně, Německé státní gymnasium v Plzni, Hlavní katalog 1857, sign. 13c13; Hlavní katalog 1858, sign. 13c14.
Státní oblastní archiv v Plzni, Sbírka matrik západních Čech, ř. k. farnost Plzeň, Plzeň 088, zemřelí Plzeň-město 1892–1897.
Státní oblastní archiv v Plzni, Sbírka matrik západních Čech, ř. k. fara Potvorov, Potvorov 10, narození, oddaní a zemřelí 1834–1883.
