Pokud se vám stránky nezobrazují správně, zkuste použít jiný internetový prohlížeč.

Elita měsíce – Bratři Rauca-Răuceanu: starosta a prefekt v Háromsecké župě ve 20. letech 20. století


Bratři Rauca-Răuceanu: starosta a prefekt v Háromsecké župě ve 20. letech 20. století

                 01_Vicentiu Rauca Rauceanu_Figuri politice 1924           Vicentiu Rauca Rauceanu - Figuri politice 1924   

                 02_Isidor Rauca Rauceanu primar_Figuri Politice_1924

Isidor Rauca Rauceanu primar - Figuri Politice 1924

 V meziválečném období bylo příjmení Rauca/Róka-Răuceanu mezi obyvateli Háromsecké župy (rumunsky Trei-Scaune, maďarsky Háromszék) v Sikulsku dobře známé díky bratrům Vi(n)cențiu a Isidorovi (někdy psáno také Izidor). Oba patřili v této župě s většinově maďarským obyvatelstvem k místní rumunsky mluvící politické elitě. Jejich rodiči byli Elie Răuceanu (?–1924), vyznávající pravoslaví, a Rafira, rozená Iacob. Kromě obou bratrů měli nejméně jednu dceru, Anu, provdanou Cucu.

Elie Răuceanu působil delší dobu jako učitel v Hăghigu/Hídvégu (v Háromsecké župě), vesnici vzdálené přibližně 24 km jak od okresního města Sfântu Gheorghe/Sepsiszentgyörgy, tak od významného města Brașov/Kronstadt. Na počátku 20. století pracoval jako učitel na státní škole v Tömörkény (župa Csongrád) v Uhrách. Během svého působení tam podal žalobu na ministerstvo školství, které mu bez jeho souhlasu změnilo jméno z Răuceanu na Róka (což v maďarštině znamená liška). Žaloba mu přinesla pozornost veřejnosti, protože několik měsíců nedostával plat. Jeho synové později maďarskou podobu příjmení porumunštili na Rauca, z čehož vzniklo Rauca-Răuceanu.

Vicențiu se narodil v prosinci 1889 v Hăghigu, Isidor v květnu 1891 v nedaleké vesnici Măieruș/Nussbach v Brașovské župě. Oba bratři získali podobné vzdělání. Vicențiu vystudoval právnickou fakultu v Budapešti (1908–1912) a v lednu 1914 získal doktorát. Jeho mladší bratr studoval práva nejprve v Budapešti (1911/1912) a poté v Kluži/Kolozsváru, kde studium dokončil v roce 1919. O deset let později na univerzitě v Kluži získal doktorát z právních věd.

Vypuknutí první světové války přineslo rodině Răuceanu řadu obtíží. Zatímco otec byl znám jako rumunský nacionalista, zdá se, že jeho synové se začlenili do maďarské společnosti. Elie Rauca byl v roce 1916 považován za stoupence Rumunska a byl internován v táboře. Oba bratři byli odvedeni do rakousko-uherské armády. V dopise, který Isidor napsal v roce 1972 místním novinám, se zmiňuje o svém statusu válečného invalidy, byť tehdejší okolnosti zůstávají nejasné. Z tohoto a dalších pramenů také vyplývá, že v roce 1915 byl jmenován přísedícím u soudu v Odorhei/Udvarhely a v roce 1916 krátce působil jako podžupan (alispán) Odorheiské župy. Ani údaje o Vicențiově vojenské službě nejsou řádně doloženy. Narukoval v roce 1914 nebo 1915, výcvik absolvoval v Brašově, na podzim 1915 byl nasazen na frontu a do konce války dosáhl hodnosti poručíka.

Po připojení Sedmihradska k Rumunsku se rodině Răuceanu otevřely nové možnosti. Na začátku roku 1919 vedl Vicențiu rumunské gardy v Háromsecké župě. Krátce nato byl jmenován vrchním poddanským soudcem (maďarsky főszolgabíró; rumunsky prim-pretor) okresu Sfântu Gheorghe. V roce 1920 převzal v Háromsecké župě funkci juristy, aby se následujícího roku (duben–červenec 1921) vrátil na svou předchozí pozici vrchního poddanského sudího. Také Isidor zastával významné veřejné funkce na místní úrovni, mimo jiné působil jako člen různých župních komisí zabývajících se pozemkovou reformou. Přinejmenším v letech 1919–1920 se oba bratři spojili s Rumunskou národní stranou a zasazovali se o zemskou autonomii. V roce 1921 však přešli k Národní liberální straně, která vznikla v Rumunském království před rokem 1916, a zaujali vedoucí funkce v místních stranických organizacích.

03_Lajos Kossuth street_sfantu_gheorghe_piata_

Ulice Lajose Kossutha ve Sfântu Gheorghe/Sepsiszentgyörgy, pohlednice

Vzestup popularity a místního vlivu rodiny Răuceanu se časově shodoval s vytvořením liberální vlády v lednu 1922, v jejímž čele stál Ion I. C. Brătianu (1864–1927). K rostoucímu vlivu rodiny Răuceanu v Národní liberální straně významně přispěl Alexandru Iteanu (1869–1928), pocházející rovněž z Hăghigu, který vystudoval farmacii v Bukurešti a prosadil se v Rumunském království před válkou, kde vlastnil lékárny a velmi váženou laboratoř „Flora“. Přestože Iteanu pobýval převážně v Bukurešti, dostal za úkol založit silnou liberální organizaci v Háromsecké župě. Pro tuto činnost našel spolehlivé spojence právě v bratrech Răuceanu, kteří měli hlubší vazby v rámci místních sítí. V lednu 1922 nastoupil Iteanu do funkce prefekta Háromsecké župy, ale již po dvou měsících rezignoval a stal se poslancem.

05_The Prefecture of Trei Scaune COunty

Budova prefektury Háromsecké župy (v současnosti místní knihovna župy Covasna), Sfântu Gheorghe/Sepsiszentgyörgy, pohlednice

V dubnu 1922 byl Isidor jmenován starostou správního centra župy, Sfântu Gheorghe, a tuto funkci zastával nejprve do dubna 1926 a poté od června 1927 do června 1928. O dva měsíce později, 22. června 1922, se Vicențiu stal prefektem Háromsecké župy. Dnes se místní diskuse často točí kolem úspěchů starosty „Isidora Raucy“, jako bylo zavedení kanalizace a vyasfaltování ulic, obnova několika budov a modernizace ústředního parku, kde postavil dodnes stojící pavilon. Rovněž prefekt Răuceanu se za dobu svého působení mohl pochlubit nejrůznějšími úspěchy, mimo jiné výstavbou 40 škol a renovací desítek dalších.

04_The Park_sfantu_gheorghe_

Alžbětin park (“Ústřední park”) ve Sfântu Gheorghe/Sepsiszentgyörgy, s jehož vybudováním, ke kterému později značně přispěl i starosta Isidor Răuceanu, se začalo již v roce 1880, pohlednice

Zejména opoziční tisk vznášel proti oběma bratrům četná obvinění z korupce a zneužití pravomocí. Vicențiu byl podezírán ze zpronevěry finančních prostředků získaných z nezákonného prodeje 150 vagonů obilí určeného k rozdělení obyvatelstvu, ze zneužití úřadu k osobnímu prospěchu a ze zastrašování soudců. Do konce roku 1925 se stal předmětem několika interpelací v rumunské Poslanecké sněmovně, kde ho důsledně hájil jeho politický patron Alexandru Iteanu. V dubnu 1926, krátce po odstoupení vlády Iona I. C. Brătianu, byl Isidor rozhodnutím městské rady Sfântu Gheorghe suspendován. Čelil obvinění z padělání veřejných listin, zpronevěry veřejných prostředků a zneužití funkce, přičemž toto rozhodnutí potvrdilo i ministerstvo vnitra. V červnu 1927 získal Isidor Răuceanu právo být znovu uveden do funkce, aby byl o rok později opět suspendován. Vicențiu zatím v roce 1927 stanul před soudem kvůli prodeji obilí, ale byl zproštěn obžaloby. V roce 1928, pod hrozbou ztráty poslanecké imunity, se Vicențiu hájil tvrzením, že vláda Lidové strany (březen 1927 – červen 1928) ho falešně obvinila v téměř 20 trestních procesech.

Situace obou bratrů se značně zkomplikovala, poté co se rozpadlo jejich přátelství s Alexandrem Iteanu. Bukurešťské noviny Curentul přičítaly tento rozkol skutečnosti, že se starosta Răuceanu odmítl oženit s Iteanuovou švagrovou. I přesto, že Vicențiu byl poslancem, byli v červnu 1928 oba bratři vyloučeni z okresní organizace Národní liberální strany. I když Alexandru Iteanu v říjnu 1928 zemřel, oba bratři vstoupili do menší liberální strany, kterou vedl Gheorghe Brătianu (1898–1953), syn Iona I. C. Brătianu. Od června 1931, s výjimkou voleb v roce 1932, Vicențiu, který zároveň zastával funkci předsedy župní organizace, nepřetržitě kandidoval do parlamentu na kandidátce Národní liberální strany – Gheorghe Brătianu v Háromsecké župě, ale nikdy nebyl zvolen. Isidor kandidoval do parlamentu pouze ve volbách v roce 1932, kdy jako zástupce této strany nahradil svého bratra.

Ve své profesní kariéře se Vicențiu (od roku 1926) i Isidor (po roce 1929) věnovali právu. Vicențiu byl ve 20. letech 20. století ředitelem pobočky Všeobecné rumunské banky ve Sfântu Gheorghe a zasedal ve správní radě Úvěrové banky – Sfântu Gheorghe. Později, po roce 1936, převzal vedení této instituce. Vedl také župní pobočku spolku ASTRA a aktivně se podílel na činnosti pravoslavné církve. Oba bratři také finančně přispívali na kostel v rodném Hăghigu. Společně založili první místní politické periodikum v Háromsecké župě s názvem „La Noi“, které vycházelo týdně v letech 1932–1934.

Přestože se bratři Răuceanu před vyššími orgány v Bukurešti prezentovali jako nacionalisté, udržovali vřelé vztahy s maďarskými elitami. A jakkoli to mohlo být u člena vedení rumunské strany považováno za nedostatek, Vicențiu měl za manželku etnickou Maďarku, Erzsébet/Elisabetu Sütő. Přesto, navzdory neexistenci důkazů, po roce 1948 zpráva Securitate (rumunské tajné policie za komunistického režimu) označila Vicențiu, stále ještě ženatého s Erzsébet, za šovinistu. Téměř veškerý nemovitý majetek jim komunistický režim znárodnil.

Vicențiu zemřel 2. dubna 1954 ve Sfântu Gheorghe a Isidor 27. října 1975 v Săcele (okres Brașov). Oba bratři zemřeli bezdětní.

Na začátku roku 1972 vyšel v novinách Cuvântul Nou, vydávaných okresní organizací Komunistické strany Rumunska, článek o městě Sfântu Gheorghe ve 20. letech 20. století, zaměřený zejména na údajné prohřešky starosty „Isidora Raucy“. Protože již neměl co ztratit, a vzhledem k méně tvrdým represím vůči dřívějším nepřátelům komunistického režimu, zareagoval Isidor Rauca-Rauceanu  na tento článek dopisem. Text dopisu, který noviny zveřejnily, s jemnou ironií zprostředkuje tehdejším i budoucím čtenářům informace o úspěších, kterých bratři Rauceanu během svého působení ve správě města dosáhli, stejně tak jako o dalších projevech dobročinnosti, jako bylo poskytnutí finanční podpory čtyřem žákům (dvěma Rumunům a dvěma Maďarům) na středoškolské studium nebo založení novin „La Noi“:

„...Rozhodl jsem se odpovědět přímo novinám, bez toho, abych ohledně morálky v letech 1924–1926 polemizoval s vaším mladým reportérem, který tuto dobu nezažil, ani dotyčné neznal. O čemž svědčí i to, že v článku „Proces, který se nikdy nestal“ jsem byl vylíčen jako světlovlasý, ačkoli jsem měl vždy hnědé vlasy. V návaznosti na to chci zdůraznit, že cílem mého dopisu není vyvracet informace, které váš reportér shromáždil od různých občanů, hovořících možná ve zlé vůli, ale představit nezkreslenou pravdu o okolnostech roku 1924.

...

V tomto dopise se však nebudu zabývat morálními či nemorálními činy osob, které žily před 40–50 lety. Místo toho se budu snažit poukázat na čisté svědomí těchto počestných lidí, Răuceniů, kteří se během svého působení ve funkci úředníků a vedoucích představitelů Háromsecké župy chovali čestně a poctivě, aniž by přijímali nezákonné finanční prostředky nebo úplatky. Tito muži, bratři Răuceanu, se nejen zdrželi přijímání takových prostředků, ale naopak odmítli částky, které jim zákon zakazoval přijímat...“.

 

Bibliografie:

Archiv Národní rady pro studium archivů Securitate (ANCSSA), I 0845259 (Vicențiu Rauca-Răuceanu information file), svazky 1 a 2.

Dan, “Procesul care n-a mai avut loc”, první článek sekce: “Memoria arhivei” / “Paměť archivu”. Odpověď Isidora Răuceanu byla uveřejněna v článku “Pe urmele materialelor publicate: « Procesul care n-a mai avut loc ». Viz: Cuvântul Nou, Sfântu Gheorghe, V, č. 550, 30. ledna 1972, s. 2 a č. 580, 5. března 1972, s. 2. https://adt.arcanum.com/ro/view/CuvantulNou_1972_03.

“Douăzeci și nouă de procese pentru numai o cumnată”, Curentul, I, č. 153, 18. června 1928, s. 4, https://adt.arcanum.com/ro/view/Curentul_1928_06.

Ioan Lăcătușu, “Isidor Rauca‐Răuceanu, un vrednic primar al orașului Sfântu Gheorghe din perioada interbelică”, https://mesageruldecovasna.ro/isidor-rauca-rauceanu-un-vrednic-primar-al-orasului-sfantu-gheorghe-din-perioada-interbelica/.

Ioan Lăcătușu, “Dr. Vicenţiu Rauca-Răuceanu, prefectul judeţului Trei Scaune (1922–1927), in Cuvântul Nou, nová série, Sfântu Gheorghe, IV, č. 976, 29. října 1993, s. 5. https://adt.arcanum.com/ro/view/CuvantulNou_1993_10.

Petcan, “Scandal politic la Sft. Gheorghe”, in Adevărul, XLI, p. 3, 7. června 1928, č. 13637,  https://adt.arcanum.com/ro/view/Adeverul_1928_06.

Andrei Florin Sora, Servir l’État roumain. Le corps préfectoral, 1866–1940, Bucharest, Bucharest University Press, 2011.

 

Fotografie:

Vicențiu Rauca-Răuceanu, Figuri politice şi administrative din epoca consolidării, Bucharest, 1924, s. 115.

Isidor Rauca-Răuceanu, Figuri politice şi administrative din epoca consolidării, Bucharest, 1924, s. 145.