Pokud se vám stránky nezobrazují správně, zkuste použít jiný internetový prohlížeč.

Elita měsíce – Bratři Komersové, Aleš (17. 7. 1852 – 9. 9. 1909) a Karel (30. 10. 1839 – 15. 7. 1918) – státní a soukromý úředník


Bratři Aleš (17. 7. 1852 – 9. 9. 1909) a Karel Komersové (30. 10. 1839 – 15. 7. 1918) – kariéra státního a soukromého úředníka

Karel Komers

Nová organizace veřejné správy v polovině 19. století zavedla správní dvojkolejnost: na jedné straně vykonávaly svou působnost státní politické úřady a na druhé straně stály nově zřízené orgány místní samosprávy. V Čechách (i na Moravě a ve Slezsku) se postupně ustálily politické okresy, které spravovala okresní hejtmanství v čele s okresním hejtmanem. Paralelně v Čechách působily zavedením místní samosprávy okresní úřady vedené okresním starostou. Do agendy samosprávných úřadů byla převzata část zaniklé patrimoniální správy. Z bývalé patrimoniální správy zůstala soukromá správa velkostatku. Rozsáhlá veřejná agenda vyžadovala kvalifikovaný personál a nabízela uplatnění v řadě úředních i kancelářských pozic. Státní správa poskytovala pravidelný plat, později jistotu platového růstu, možnost stoupat po kariérním žebříčku a dosáhnout společenské prestiže. Soukromá velkostatková správa svým způsobem adaptovala principy státní správy, ačkoliv vnitřní administrativní uspořádání vždy záleželo na majiteli velkostatku. Přesto se i soukromí úředníci mohli spolehnout na jistotu platu, někdy také množství benefitů a kariérní růst spojený se společenskou prestiží a tituly. Na druhou stranu jak státní, tak soukromá služba, vyžadovala časté stěhování za prací.

Pro mnohé absolventy reálek, gymnázií i univerzit představovala kariéra ve státní správě vykročení z rodného místa a rodinné tradice. Ne všem sourozencům bylo vždy umožněno odejít na studia, někteří absolvovali jen základní vzdělání potřebné k tomu, aby mohli převzít grunt nebo živnost. Pokud rodiče nechali své děti studovat, velmi často pak volili vedle církevní nebo vojenské kariéry i povolání učitelů, lékařů nebo se uplatnily ve státní či soukromé správě. V několika rodinách, které jsme v rámci projektu zkoumali, jsme identifikovali bratry zaměstnané ve státní i soukromé službě, a nabízí se nám tak možnost porovnání jejich životních osudů: kariéry, platového ohodnocení a nejvyšší dosažené pozice i rodinného zázemí (vstupu do manželství, počtu dětí).

Otec bratrů Aleše a Karla, Josef Komers, pocházel z početné řemeslnické rodiny z Humpolce. Josef Komers (1809–1876) vyrůstal spolu s dalšími sedmnácti (vlastními i polovičními) sourozenci v rodině s řeznickou tradicí. Z otcových sourozenců se dospělosti dožil jeden (poloviční) bratr, který zůstal v Humpolci a živil se jako cukrář a perníkář. Pět Josefových sester se provdalo za soukeníky a barvíře. Jediný Josef ve svých šestnácti letech opustil řemeslnickou tradici a nastoupil do praxe na panství, kde se později stal důchodním písařem. Vrchnostenskou službu opustil v roce 1838, tehdy získal místo kancelisty na magistrátě ve středočeském Mšenu. Josef Komers pak strávil zbytek své profesní kariéry na úřadech politické správy. V roce 1870 potkala Josefa Komerse, tehdy okresního komisaře v Milevsku, hrozivá událost: byl postřelen. V tisku se okamžitě objevily zprávy s podrobnostmi o zranění, které nakonec nebylo vážné. V kronice Milevska je k této události poznamenáno: „(…) Ranění bylo lehce, a zdá se, že se to stalo nešťastnou nějakou náhodou a ne zúmyslně.“ Josef Komers zůstal v pozici okresního hejtmana v Milevsku až do roku 1875, kdy byl penzionován. Zemřel o několik měsíců později na Smíchově. Tisk o jeho úmrtí informoval a připomněl, že „všude se všeobecné vážnosti těšil a lásky obyvatelstva sobě dobyl.“ Josef Komers byl prvním ze své rodiny, kdo se uplatnil ve správních úřadech, v jeho stopách pokračovali i jeho synové.

Josef Komers - Zpráva o jeho postřelení z kroniky Milevska_Report of the shooting from the Milevsko Chronicle

Zpráva o postřelení Josefa Komerse z kroniky Milevska

Manželkou Josefa Komerse se stala Johanna Kozlíková (1820–1893), dcera kožešnického mistra ze středočeského Mšena. Páru se narodilo celkem devět dětí, čtyři dcery a dva synové se dožili dospělého věku. Oba synové získali vzdělání a zastávali úřednické posty, starší Karel v soukromé knížecí hospodářské správě velkostatku, mladší Aleš ve státní politické správě.

Karel (plným jménem Karel Boromeus Marcel) se narodil 30. října 1839 v Mšeně jako prvorozený syn magistrátního kancelisty Josefa Komerse. Absolvoval gymnázium v Praze a pak nastoupil na praxi na okresní úřad v Hlinsku, kde byl tou dobou jeho otec Josef adjunktem. Praktikum učni obvykle vykonávali na své vlastní náklady a velmi často působili jako pomocná síla přímo u svého otce nebo příbuzného. Karel Komers se ale brzy rozhodl politickou správu opustit a v listopadu 1857 byl přijat jako praktikant k hospodářské správě na knížecím auersperském panství Nasavrky. Ve službách knížat z Auerspergu pak strávil dalších 56 let.

Doba jeho praktika, tedy zaučování a seznamování se s každodenní kancelářskou praxí skončila Karlu Komersovi v létě 1862, v srpnu toho roku se stal hospodářským adjunktem II. třídy a byl přeložen ke správnímu úřadu auersperského panství Nieder Fladnitz v Dolním Rakousku. V květnu 1871 povýšil na pozici hospodářského kontrolora. Další kariérní postup už na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1874 se vrátil do Čech a dostal se jako asistent k auersperské Centrální účetní revizi v Tupadlech. V roce 1879, tedy po více než šestnácti letech po nástupu do služby, se stal účetním revidentem. Taková pozice by ve státní správě odpovídala IX. hodnostní třídě a například pozici okresního komisaře. Výnosem z 28. prosince 1878 byl Karel Komers povýšen i platově, jeho roční peněžní odměna činila 1 600 zlatých, což by už ve srovnání se státní správou odpovídalo VIII. hodnostní třídě.

Aleš (plným jménem Aleš Josef) se narodil 17. července 1852 v Hlinsku. Jeho otec byl tou dobou místním okresním komisařem II. třídy. Na rozdíl od svého otce i bratra absolvoval Aleš studia na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Právnické vzdělání bylo předpokladem ke kariéře v politické správě. Aleš Komers začal v roce 1874 jako konceptní praktikant na českém místodržitelství a o tři roky později se stal místodržitelským koncipistou. Už v roce 1879 byl Aleš Komers jmenován okresním komisařem. Dosáhl tedy stejného postavení jako jeho bratr zhruba po dvou letech (bez započítání doby praktika).

Kariéra Karla Komerse pokračovala na Centrální účetní revizi v Tupadlech. V roce 1885 byl jmenován vrchním revidentem a v této funkci vydržel více než dvacet osm let. Od ledna roku 1914 zastával funkci ředitele Centrální účetní revize s ročním platem 6 000 Korun a deputáty. Stejným knížecím výnosem byl plat v této výši v rámci auersperkých panství přiznán také centrálnímu pokladníkovi Vincenzi Kernovi ve Vídni, řediteli důlního úřadu a chemické továrny Josefu Valentovi, řediteli cukrovaru ve Slatiňanech Martinu Höcherovi a řediteli statku Slatiňany Wenzlu Hruškovi.  Jmenované pozice by odpovídaly asi VIII.–VII. hodnostní třídě ve státní správě – při porovnání finanční odměny by zmíněný plat 6 000 Korun odpovídal platu okresního hejtmana podle zákona č. 34/1907. Karel Komers zůstal na pozici ředitele Centrální účetní revize až do své smrti v červenci 1918.

Kariéra Aleše Komerse dosáhla vrcholu v roce 1890, kdy se stal okresním hejtmanem v VII. hodnostní třídě. Na postu okresního hejtmana zůstal Aleš Komers až do své smrti v roce 1909. V roce 1899 dostal titul místodržitelského rady, který odpovídal VI. hodnostní třídě. Tehdy se jeho plat mohl pohybovat od 6 400 Korun výše.

Na porovnání kariér obou bratrů je pozoruhodné jejich protnutí v roce 1879. Oba tehdy dosáhli zhruba stejného postavení, které by odpovídalo IX. hodnostní třídě: Karel byl povýšen na účetního revidenta a Aleš jmenován okresním komisařem. Za zmínku stojí i fakt, že v pozici okresního komisaře zemřel v roce 1876 jejich otec Josef. Ovšem doba, za kterou oba bratři zmíněného postavení dosáhli, se zásadně liší. Karel strávil v knížecí službě více než šestnáct let (a čtyři a půl roku praxe), zatímco jeho mladší bratr Aleš s právnickým vzděláním získal pozici už po dvou letech (a třech letech praxe). Univerzitní vzdělání hrálo v tomto směru zásadní roli, ale zároveň se ukazuje, že se v soukromé praxi cenila dlouholetá a loajální služba, která sama o sobě byla předpokladem k dosažení vyšších pozic.

Zcela porovnatelné jsou i rodiny obou bratří. Výběr partnerek pro oba znamenal potvrzení sociálního statusu, na který se dostali. Karel Komers se v květnu 1871 oženil s Terezií (1845–1922), dcerou zemřelého Alberta Pudivitra, někdejšího knížecího správce statku Nieder Fladnitz. Páru se narodily tři děti, dva synové a dcera, v roce 1874 Aleš (Alexius), budoucí hejtman a ministerský rada ad personam. Karlův bratr Aleš Komers se oženil v roce 1883 s Marií (1861–1920), dcerou zemského advokáta a notáře Eduarda Brzoráda. Také Alešovi se narodily tři děti, dva synové a dcera, oba synové ale zemřeli, Eduard několik měsíců po narození, medik Aleš se ve svých devatenácti letech zastřelil. Oba bratři Komersové založili rodiny ve svých 30, resp. 31 letech, oba měli tři děti, přičemž poslední ve svých 39 letech.

 

Archivní zdroje:

AO Zámrsk, fond Velkostatek Nasavrky: Knihy výnosů a nařízení 1900–1923, Personalstand 1840–1897.

SOA Hradec Králové, Sbírka matrik Východočeského kraje, Farní úřad římskokatolické církve Hlinsko.

SOA Praha, Sbírka matrik Středočeského kraje, Farní úřad římskokatolické církve Mšeno.

SOkA Písek, Archiv města Milevsko, Memorabilienbuch der Stadt Mühlhausen.

 

Výběr literatury:

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, JANÁK, Jan a DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005.

KLEČACKÝ, Martin. Poslušný vládce okresu: okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868-1938. Praha: NLN, 2021.

KLEČACKÝ, Martin a kol. Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849-1918. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., 2020.

VYSKOČIL, Aleš. C. k. úředník ve zlatém věku jistoty. Praha: Historický ústav, 2009.

Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha: J. Otto, 1893, s. 501–502.

 

Novinové články:

Pražský denník, 1876 (15. 3.)

Pokrok, 1870 (25. 11.)