Pokud se vám stránky nezobrazují správně, zkuste použít jiný internetový prohlížeč.

Elita měsíce – Voith von Sterbez, Ferdinand Conrad Johann (1813–1882), okresní hejtman, poslanec


Okresní hejtman a poslanec Ferdinand Conrad Johann Voith von Sterbez (1813–1882)

01_Ferdinand_Voith_(1812-1882)

Ferdinand baron Voith von Sterbez 

[…] Svými šlechetnými snahami a skutky podmanil Jste Sobě […] srdce veškerého občanstva. Jaký div, že tudíž v tento významný den, kdy Vaše Vysokorodí slavíte vzácnou slavnost čtyřicetiletého působení Svého ve službě státní, plesají srdce spoluobčanů našich, jimž přáno bylo […] býti svědkem Vašeho blahodárného působení na poli veřejné správy.“ To jsou slova z oficiálního blahopřejného dopisu, který Ferdinandu Voithovi von Sterbez adresovala městská rada Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod) v roce 1875. Ferdinand Voith byl příkladným úředníkem, který dokázal být oblíbený jak u svých nadřízených, tak u podřízených. Celý svůj život zasvětil veřejné službě jako okresní hejtman, poslanec a veřejný činitel.

02_Voith von Sterbez Ferdinand, ič 55, kart 3_001

Erb rodu Voith von Sterbez. SOkA Kutná Hora, fond Ferdinand Voith von Sterbez, karton 3, inv. č. 55.

Ferdinandův dědeček Johann von Voith (1746–1831) byl císařským důstojníkem, stejně jako Ferdinandův otec Vincenz (1785–1845). Po několika letech v armádě se však Vincenz rozhodl odejít a stal se dědičným poštmistrem. To byla v devatenáctém století prestižní funkce. Vincenz ji získal díky sňatku s Theresií Kocy (1790–1838), jejíž otec byl dědičným poštmistrem před ním.

03_Voith von Sterbez Ferdinand, ič 40, kart 3_002

Rodina Ferdinanda Voith von Sterbez. SOkA Kutná Hora, fond Ferdinand Voith von Sterbez, karton 3, inv. č. 40.

Vincenz a Theresia byli manželé více než 30 let, ale měli pouze jednoho syna – Ferdinanda Conrada Johanna, který se narodil 20. května 1813 v Německém Brodě. V tomto městě také Ferdinand navštěvoval gymnázium a pravděpodobně měl možnost poznat blíže české národní obrození. Do stejné školy chodil i Karel Havlíček Borovský (1821–1856), ale v této chvíli se Ferdinand s Karlem nesetkali. Po ukončení středoškolského vzdělání Ferdinand studoval v Praze práva, což byl nezbytný předpoklad pro jeho budoucí působení ve státní správě.

Jeho první zaměstnání bylo na Českém guberniu v Praze jako konceptní kandidát. Tato etapa Ferdinandovy kariéry netrvala příliš dlouho, neboť následujícího roku složil zkoušku a stal se konceptním praktikantem. V této době ještě nedostával žádný plat, ale to mu nebránilo v tom, aby se oženil a založil rodinu. V roce 1837 si vzal Marii Annu Theresii (1816–1885), dcerou barona Johanna Matznera von Herites (1769–1841).

05_Voith von Sterbez Ferdinand, ič 39, 41, 43, 45, kart 3_013Maria Voith von Sterbez rozená von Herites. SOkA Kutná Hora, fond Ferdinand Voith von Sterbez, karton 3, inv. č. 39.

Teprve v říjnu 1849 začal Ferdinand konečně dostávat za svou práci odpovídající plat. V roce 1868, po působení v několika dalších českých městech, dosáhl funkce okresního hejtmana na Okresním hejtmanství v Čáslavi a tuto funkci si udržel až do své smrti. První roky manželství musely být pro Ferdinanda i jeho ženu těžké. Měli deset dětí, které se narodily ve čtyřech různých městech. Čtyři děti zemřely ještě před dosažením dospělosti. Ani finanční situace rodiny nebyla uspokojivá. Ferdinand si opakovaně půjčoval peníze, ale naštěstí se díky jeho postavení vždy našlo dost věřitelů, kteří mu byli ochotni pomoci.

04_Voith von Sterbez Ferdinand, ič 42, kart 3_001

Ferdinand Voith von Sterbez a jeho synové. SOkA Kutná Hora, fond Ferdinand Voith von Sterbez, karton 3, inv. č. 42.

Ferdinand Voith von Sterbez sloužil rakouskému státu v době, kdy měly úřady potlačovat jakýkoli protivládní odpor. Obtížnost jeho postavení v systému lze nejlépe demonstrovat na jeho vztahu s Karlem Havlíčkem Borovským, který byl vůči rakouské vládě neustále kritický. Za své výroky byl v prosinci 1851 zatčen a Ferdinand byl jako zástupce místní správy tomuto zatčení přítomen. Později Ferdinandovy dcery tvrdily, že se jejich otec snažil Karla varovat, ale důkazy pro to neexistují. Je jasné, že Ferdinand Karlovi pomáhal, když byl Borovský v Brixenu ve vyhnanství, ale Ferdinand nikdy nezapomněl, že je především úředníkem, který slouží rakouskému státu.

Když bylo Ferdinandovo postavení ve státní správě stabilní, vstoupil do další veřejné sféry – do politiky. V roce 1861 se stal poslancem českého sněmu za kurii venkovských obcí. Byl zjevně oblíbený mezi venkovskými starosty, kteří tvořili významnou část voličstva. Během svého šestiletého působení ve sněmu obvykle hlasoval pro návrhy zákonů, které omezovaly moc velkostatkářů a podporovaly právo všech národů spravovat si své věci v rámci monarchie. V šedesátých letech 19. století bylo zapojení státních úředníků do politiky akceptováno – zřejmý střet zájmů nepředstavoval problém. To se změnilo v osmdesátých letech 19. století, kdy vláda zakázala státním úředníkům vstup do politiky, aby zajistila jejich neutralitu.

Jak již bylo zmíněno, Ferdinand a Marie spolu měli deset dětí, ale čtyři z nich nepřežily dětství. Nejstarší dcera Marie (1838–1900) se dvakrát provdala. Jejím prvním manželem byl Philip von Behacker (1809–1884), dvorní tajemník, a druhým manželem Jan Němeček (1837–1908), bankovní úředník. Její mladší sestry Bertha (1844–1920) a Hermína (1851–1921) se nikdy nevdaly a celý život žily společně v Kolíně. Protože neměly možnost vlastního výdělku, žily z dědictví po rodičích. Nejstarší syn Vincenz (1842–1912) se vydal na vojenskou dráhu a dosáhl hodnosti majora. Druhý nejstarší syn Rudolf (1848–1905) vstoupil do armády také a stal se kapitánem. Oženil se s Annou Marií Tiegel von Lindenkron (1862–1929), dědičkou panství Osečany. Nejmladší syn Ferdinand (1856–1885) začal studovat na pražské technice, ale ve 29 letech zemřel na tuberkulózu.

06_Voith von Sterbez Ferdinand, ič 44, kart 3_003

Hermina Voith von Sterbez. SOkA Kutná Hora, fond Ferdinand Voith von Sterbez, karton 3, inv. č. 44.

07_Voith von Sterbez Ferdinand, ič 44, kart 3_004

Berta Voith von Sterbez. SOkA Kutná Hora, fond Ferdinand Voith von Sterbez, karton 3, inv. č. 44.

08_Voith von Sterbez Ferdinand, ič 45, kart 3_014

Hermina a Berta Voith von Sterbez. SOkA Kutná Hora, fond Ferdinand Voith von Sterbez, karton 3, inv. č. 45.

Ferdinand Voith von Sterbez zemřel 10. února 1882 v Čáslavi, městě, které se mu stalo osudným. Jeho věřitel Vojtěch Weidenhoffer (1826–1901) si tento den poznamenal do svého deníku: „Dnes večer zemřel pan Ferdinand svobodný pan Voith ze Sterbezu, místodržitelský rada a čestný měšťan zdejší. Muž to velmi zasloužilý a všeobecně ctěný a milovaný. Bůh dejž mu lehké odpočinutí.“  Pohřeb byl obrovskou událostí, které se zúčastnily tisíce lidí, což bylo bezpochyby projevem významu Ferdinanda Voitha pro místní komunitu.

Přestože Ferdinand pocházel ze šlechtického rodu, jeho předkové nepatřili ke staré šlechtě a nezajistili jemu a jeho dětem stabilní příjem. Ferdinandův původ se mu možná hodil na začátku kariéry, ale později to byly především jeho schopnosti a píle, které mu pomohly k úspěchu. Bohužel to nestačilo k tomu, aby zajistil dostatečné dědictví pro své děti. Ferdinand cítil sympatie k českému národnímu obrození, ale nikdy nebyl neloajální ke svému zaměstnavateli – rakouskému státu.

Archivní prameny

Státní okresní archiv Kutná Hora, fond Voith von Sterbez, Fedinand.

 Bibliografie

Karásek ze Lvovic, Jiří. O „muži, jenž zatýkal Havlíčka“. Z materiálu ke vzpomínkám Jiřího Karáska ze Lvovic. Literární rozhledy XIII, no. 9, June and July 1929: 61–62.

Kazbunda, Karel. Karel Havlíček Borovský. Svazek 1. 1821 – revoluční události 1848. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor archivní správy a spisové služby, 2013.

Kazbunda, Karel. Karel Havlíček Borovský. Svazek 2. Ústavní oktroj 1849 – konfinování 1851. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor archivní správy a spisové služby, 2013.

Kazbunda, Karel. Karel Havlíček Borovský. Svazek 3. Brixen, Doma. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor archivní správy a spisové služby, 2013.

Klečacký, Martin. “Císařský úředník a politická strana”. In Úředník sluhou mnoha pánů? Nacionalizace a politizace veřejné správy ve střední Evropě 1848–1948. Edited by Martin Klečacký.  Praha: Centrum středoevropských studií, společné pracoviště CEVRO Institutu, z.ú. a Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, v.v.i., 2018: 43–58.

Klečacký, Martin. Poslušný vládce okresu. Okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868–1938. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2021.

Tomek, Václav Vladivoj. Paměti z mého žiwota. Díl II. Praha: W kommissi u Františka Řiwnáče, 1905.

Vaněčková, Jana. Voith von Sterbez Ferdinand. Osobní fond (1730) 1813–1882 (1944). Inventář SOkA Kutná Hora. Kutná Hora 2011.

Weidenhoffer, Vojtěch. Deník: 1861–1899. Ed. Michal Kamp. Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny, 2012.

O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [https://www.opredcich.cz/Herites.htm]