Když jsem jako malý jezdíval na vesnici, odkud pocházel můj otec, do Vatavy [Râpa de sus / Felsőrépa], v župě Mures, místní lidé mne často oslovovali s odkazem na celý náš rodokmen: „Ty jsi Vlad, (syn) Pantilimona, syna Ioana, syna Viktora, který byl synem kněze“. Přestože rodokmen zní jednoduše, příběh, který se za ním skrývá, je mnohem spletitější.
Victor Popovici byl úspěšný a prosperující vesničan. Na začátku 20. století porušil rodinnou tradici, když se rozhodl nestát se knězem. Nebylo na tom nic překvapivého, protože už jeho otec, Grigore Popovici, byl pro nepoctivé chování vyloučen z kněžského stavu, a Victor tak ukončil dlouhou místní „dynastii“ pravoslavných služebníků církve. Viktorův syn Ioan byl znamenitý houslista. Béla Bartók o něm napsal: „Zvláště pozoruhodné je, s jakou jistotou Popovici klade své prsty, jak ovládá smyčec a jak živě a rytmicky hraje.“ Mladý a talentovaný Ion Popovici však v roce 1918 ve věku 26 let zemřel. Krátce poté jeho otec adoptoval Ioana Germana, jednoho ze svých sloužících, kterému v té době bylo 13 let. O biologických rodičích Ioana Germana toho mnoho nevíme, protože místní farní matriky se nedochovaly. Jisté ale je, že když jejich syn musel již od útlého věku do služby, příliš zámožní nebyli. Ioan si změnil příjmení na German-Popovici a spravoval statky svého adoptivního otce. Během druhé světové války byl internován v pracovním táboře v severním Sedmihradsku. Později se živil jako pastýř ovcí, dvakrát se oženil (jeho první žena zemřela krátce po porodu) a měl sedm dětí: pět synů a dvě dcery. Z nich pouze ten nejmladší, Pantilimon (nar. 1952), chodil do školy mimo vesnici, do města Târgu Mureș, a později se stal středoškolským učitelem v Războieni-Cetate [Feldioara Secuiască / Székelyföldvár], v albské župě.
Seznámil se tam s Veronicou Oltean (nar. 1956), pokladní na dráze, dcerou Vasile Olteana a Zoe Negrea. Vasile Oltean (nar. 1913) prožil pohnutý život. Narodil se v nedaleké vísce Decea/Marosdécse. Jeho otec, Ioan Oltean, padl za první světové války v řadách vojáků rakousko-uherské armády. Jeho matka Veronica, válečná vdova se třemi syny, se později znovu provdala za místního učitele základní školy (rovněž vdovce s dcerami), ale oba dva zemřeli brzy poté, co se jim narodil další chlapec – při cestě v otevřeném voze je zastihla průtrž mračen a o několik dní později zemřeli na zápal plic. Vasile Oltean pracoval před druhou světovou válkou jako učitel na základní škole, ale v roce 1941, po neúspěšném převratu legionářů, uprchl do Německa, kde strávil válečná léta v pracovním táboře. Po svém návratu do Rumunska v roce 1944 prožil většinu z nadcházejících dvou desetiletí jako politický vězeň v různých internačních zařízeních. V krátkém období na svobodě (1953-1958) se však stihl oženit se Zoe Negrea z Războieni-Cetate (nar. 1924, v té době byla rozvedená a žila se synem z předchozího manželství), se kterou měl dceru Veronicu. Zoe pocházela z jedné z nejstarších rodin v Războieni-Cetate, zmiňované již v polovině 18. století. Její otec Ioan Negrea rovněž bojoval v rakousko-uherském vojsku a v Rusku padl do zajetí. Po návratu pracoval na místní železniční stanici. Ioanovi a jeho ženě Aně se narodily čtyři dcery a jeden syn (který ještě v mladém věku zemřel na tuberkulózu). Otřesen tím, co prožil za války, přešel Ioan dočasně na novoprotestantskou víru. Zoe vystudovala učitelský ústav a posléze se vrátila do Războieni-Cetate, kde učila v místní mateřské škole. Dorin, její syn z prvního manželství, vyučoval na gymnáziu. Dcera Veronica si v roce 1981 vzala Pantilimona Popovici, s nímž měla syna a dvě dcery.
Společensky jsou oba rody hluboce zakořeněny ve venkovském prostředí. Zemědělskou činnost, kterou se zabývali na počátku 20. století – a kterou dosud provozují některé větve otcovy rodiny – vystřídala později kvalifikovaná práce buď na železnici (tzv. modré límečky) nebo ve školství (bílé límečky), což svědčí o postupném, generačním, vzestupném trendu sociální mobility v průběhu 20. století, aniž by však členové obou rodů dosáhli skutečně „elitního“ postavení.
Přestávka na fotografování v pracovním táboře v severním Sedmihradsku (viz pásky na levé paži) za druhé světové války. Uprostřed, sedící, Ioan German-Popovici.
Ovčáci ve východních Karpatech (Poiana Drăguș, pohoří Călimani, 1965).
Druhý zprava, třímající hůl, je Pantilimon Popovici (ve věku 9 let) se staršími bratry (dva uprostřed), přáteli a ovčáckými psy.
Pantilimon Popovici jako mladý učitel (70. léta).
Ioan Oltean (1917) v uniformě rakousko-uherského vojska.
Veronica Oltean se svým druhým manželem, jeho dcerou a jejich společným synem Nichiforem (kolem r. 1930).
Rodina Olteanů v Decea-Marosdécse (1934)
První zleva, na sedátku povozu: Vasile Oltean ve věku 21 let.
Ioan Negrea v uniformě rumunských železnic se svou ženou, Anou Negrea.
Războieni-Cetate [Feldioara Secuiască / Székelyföldvár], konec 20. let.
Zoe Negrea, 18 let (1942) v učitelském ústavu (levá řada, třetí studentka, hledící do fotoaparátu)
Zoe Negrea a Vasile Oltean (kolem r. 1968).
Veronica Popovici v uniformě rumunských železnic (kolem r. 1975).
