Ovidiu Iudean
- Postdoktorand, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR
- Badatelské zaměření: politické a sociální dějiny Zalitavska se zaměřením na dějiny parlamentarismu; dějiny elit; dějiny nacionalismu
- Role v projektu: získávání a vyhodnocování datových souborů vztahujících se k rumunským poslancům z let 1919–1928 a k prefektům z let 1919–1928; publikační činnost
Odborný životopis a bibliografie
Stručná rodinná historie
Rod Iudeanů pochází se severovýchodního Sedmihradska, z vesnice Lechința (Lechnitz, Szászlekence), sídla založeného ve středověku saskými kolonizátory. Vesnice se postupně stala domovem etnicky a konfesijně rozmanitého obyvatelstva, kde vedle německé luteránské většiny žili také řecko-katoličtí Rumuni, římsko-katoličtí, unitářští a kalvinističtí Maďaři, a také židé a Romové. Přítomnost rodu Iudeanů lze vysledovat do poloviny devatenáctho století, kdy se o nich zmiňují místní řecko-katolické farní matriky. Z matričních zápisů i z ústní historie vyplývá, že většina členů rodu se zabývala zemědělstvím, vinařstvím či chovem dobytka. Lidé ve vesnici je ale vnímali jako společensky výše postavené, o čemž svědčí to, že babička Ovidiu Iudeana z otcovy strany, Maria Iudean, rozená Sângeorzan (1929-2014), byla v Lechințě po celý svůj život známá jako „Grofoaia“ („hraběnka“, z maďarského Gróf – srov. německy Graf). Tuto virtuální společenskou mobilitu lze vysvětlit několika způsoby, z nichž pouze některé lze doložit písemným svědectvím. Jedno možné vysvětlení spočívá v tom, že Mariiným rodičům (Gheorghe, 1900-1959, a Dochita, 1899-1967) se na začátku 30. let 20. století, poté co krátce pracovali v Bukurešti, tehdy hlavním městě nedávno vytvořeného Velkého Rumunska, podařilo zakoupit několik hektarů půdy. Díky tomu se povznesli nad střední hospodářské vrstvy rumunských vesničanů, a právě to možná přispělo k vzniku přezdívky. V nepřítomnosti rodičů pečovala o Marii „hraběnku“ a její sourozence babička z matčiny strany, Maria, rozená Silveșan (1881-1975), která v mládí sloužila u saské rodiny v Lechințě, a jejíž život je tak typickým příkladem celoživotní služby. Ve vesnici se rovněž vyprávělo, a to by mohlo být druhé vysvětlení, že po návratu z hlavního města přijali Mariini rodiče za svůj městský styl oblékání, typický pro vyšší společenské vrstvy. V roce 1948 se Maria „hraběnka“ provdala za Vasile Iudeana (1927-1968), mladšího ze synů zámožných lechintských manželů Ioana (1900-1964) a Marie Iudean, rozené Blând (1902-1968). Vasile Iudean byl prvním zřetelně doloženým příkladem společenského vzestupu v rodině, neboť od 50. let až do své smrti byl zaměstnán jako úředník na obecním úřadě. Prvním příkladem mobility geografické pak byl jejich syn, Ovidiův otec Vasile Iudean junior (nar. 1952), který se přestěhoval do nedalekého města Bistrita (Bistritz, Beszterce), kde začal pracovat jako elektrikář.
