V příběhu Kláry Hulíkové Tesárkové se protíná rodinná historie s tématem, na nějž je zaměřen aktuální výzkumný projekt. Klára je totiž po ženské linii pravnučkou Boženy Slavíkové, která byla dcerou Antonína Slavíka (1869–1948), poslance Českého zemského sněmu v letech 1908–1913 a následně i československého Revolučního shromáždění (1918–1920) a senátora (1922–1925).
Rodina, z níž pocházel František Soukup, patřila už po několik generací mezi elitu. Františkův otec, dvorní rada František Soukup (1854–1919), se v roce 1909, v závěru své soudcovské kariéry, stal prezidentem krajského soudu v Písku. Navázal tak na působení svého otce Karla Soukupa (1814–1893), rovněž rady krajského soudu v Písku. Otec Karla Soukupa působil začátkem 19. století jako lékárník v Sedlčanech. Je možné, že na Karlovo rozhodnutí věnovat se právům mohla mít vliv i poněkud temná rodinná historie. Podle úmrtního matričního záznamu zemřel v roce 1809 na otravu jedem tkadlec Jan Soukup (1742–1809), Karlův děda. Travičkou zřejmě byla Karlova babička Magdalena roz. Menšíková (nar. 1748), s níž Jan žil již více než 36 let v manželství. Je vysoce pravděpodobné, že za tento trestní čin byla nakonec i odsouzena k trestu smrti.
Františka Soukupa ml. (1887–1947) však právnická dráha nelákala. Po absolvování gymnázia v Písku se rozhodl pro studium filozofie a klasické archeologie na filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity, které absolvoval v roce 1911. František Soukup nejprve zastával post magistrátního úředníka, což slibovalo poměrně stabilní zajištění umožňující založit rodinu. Skutečně, několik dní poté, co byl oficiálně povýšen do X. hodnostní třídy, pro niž byl určen roční plat 1100–1400 K, uzavřel sňatek s Boženou Slavíkovou. Za svědka šel novomanželům kromě strýce Adolfa Soukupa, vrchního rady c. k. státních drah, také kavárník Gustav Pley (1878–1945), který se ve 30. letech stal majitelem Hudebního divadla v Karlíně (v té době varieté) a později i majitelem hotelu Hubertus na Jílovišti. Manželům Soukupovým se narodily dvě děti – syn Zdeněk (1927–1978) a dcera Milada (1923–2016), Klářina babička, později provdaná za majitele cihelny v pražských Stodůlkách Antonína Dezorta (1915–1976).
František Soukup se však poměrně brzy úřednické kariéry vzdal, i když zaměstnancem instituce spravované pražským magistrátem zůstal i nadále. Přešel do městské knihovny, kde se stal blízkým spolupracovníkem jejího druhého ředitele Jana Thona (1886–1976). František Soukup se zde ujal organizace a zřízení slepecké knihovny. U knihovnictví zůstal už definitivně. Stal se předsedou Spolku česko-slovenských knihovníků a publikoval i odborné práce. Jeho manželka Božena byla v domácnosti a veřejného života se neúčastnila. Se svým manželem měli oba velmi rádi hudbu, byli známí také tím, že pořádali malé soukromé koncerty, které se nesly z oken jejich žižkovského bytu do okolí. Jejich manželství bylo velmi harmonické a klidné a poskytovalo tak dobré rodinné zázemí oběma jejich dětem.
Boženin bratr Jaroslav byl dobrodružnější povahy. Byl dvakrát ženatý a po kariéře v Zemské bance působil několik let také na československém velvyslanectví v Paříži. Jeho jediný syn Miroslav (1933–2017) byl později významným českým ortopedem. Syn Boženy a Františka Soukupových, Zdeněk, měl život z části podobný svému strýci. Pracoval v ČKD a ženatý byl dokonce třikrát. Ani z jednoho manželství však neměl děti. Zdeněk zemřel náhle ve věku pouhých 50 let, a to jen deset dní před termínem svatby jeho neteře Milady Dezortové (nar. 1944), na níž měl zastupovat jejího otce Antonína Dezorta, který byl tou dobou již dva roky po smrti.
Zdeňkova sestra Milada se vdávala za Antonína Dezorta v pouhých 18 letech. Značný podíl na tom měla druhá světová válka, kdy založení rodiny umožňovalo vyhnout se nucenému nasazení. I ona byla spíše veselá, aktivní a činorodá, podobně jako její bratr Zdeněk nebo strýc Jaroslav. Vzájemně navíc měli velmi blízké vztahy. V raném věku zvládla přechod z městského prostředí na hospodářství ve Stodůlkách u Prahy, kde se stala součástí veřejného života, působila mj. v ochotnickém divadle. V rámci možností celý život ráda cestovala, po roce 1990, kdy to okolnosti již umožňovaly, procestovala doslova celý svět. Na rozdíl od zástupkyň předchozích generací v její rodině se kromě práci na rodinném hospodářství věnovala i civilnímu zaměstnání. Těch vystřídala několik, nejdéle však působila jako úřednice ve Státním rybářství v Praze.
Antonín Slavík na fotce dodnes dostupné na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Marie Slavíková roz. Bauerová a Antonín Slavík na rodinných portrétech
František Karel Soukup
Milada Dezortová, roz. Soukupová, babička Kláry Hulíkové Tesárkové
Hospodářství a cihelna Dezortů, Stodůlky, rok 1942, kdy došlo k svatbě Milady Soukupové a Antonína Dezorta
Křtiny Milady Tesárkové roz. Dezortové (maminky Kláry Hulíkové Tesárkové), únor 1944: na fotce František Karel Soukup a Božena Soukupová roz. Slavíková, dědeček a babička Milady (soukromý rodinný archiv)
Milada Tesárková, roz. Dezortová (maminka Kláry Hulíkové Tesárkové) se svým pradědečkem Antonínem Slavíkem, Vánoce 1944 (soukromý rodinný archiv)
Setkání rodin. Zleva – Antonín Slavík, Antonín Dezort, František Karel Soukup, Jaroslav Slavík, František Dezort. Stodůlky, 1942 (soukromý rodinný archiv)
